Hiporehabilitační středisko Horticon, z.s. je účastníkem projektu České hiporehabilitační společnosti, z.s. – CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_071/0013320 – Využití koní při neformálním vzdělávání dětí a studentů, podpořeného z fondů Evropské unie (Operační program OP VVV).
Díky tomuto projektu, jehož cílem je vedle pořádání zájmových výchovně-vzdělávacích aktivit pro děti především zkvalitňování služeb a profesionalizace pracovníků středisek, jsme měli možnost uspořádat a účastnit se již nespočtu poutavých aktivit obohacujících nás na mnoha úrovních. Každá z nás se účastnila několika sdílení zkušeností v jiných střediscích a institucích, vzájemně jsme si předávaly zkušenosti a rozvíjely dosavadní dovednosti při tandemovém vzdělávání a čerpaly jsme nové metody a formy edukačních procesů během projektových dnů.
Jeden z projektových dnů nesl název „Nechej to koňovi, ten má velkou hlavu“. Aktivita byla realizována poslední den prázdninového pobytu s koňmi a průvodcem dne byl sociální pracovník z nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. Aktivita sloužila primárně pro rozvoj prosociálního chování a schopnosti nebát se vyjádřit své pocity a svěřit se s nimi svým kamarádům, sekundárně pak pro rozvoj jemné motoriky a komunikačních schopností.
První část aktivity byla výtvarná a děti pracovaly samostatně. Každý si namaloval hlavu koně, která ve druhé části sloužila jako maska na obličej. Děti pracovaly s pastelkami, voskovkami a nůžkami. Všichni zapojili svou fantasii a skrze své výtvory projevili individuální vnímání světa a krásy, a tak vznikla spousta rozdílných a vydařených koňských hlav.
Druhá část se uskutečnila formou netradičního komunitního kruhu. Děti, které spolu strávily již týden, během něhož se poznaly a skamarádily, měly spoustu myšlenek a pocitů, se kterými se chtěly svým kamarádům svěřit. Protože podělit se o své pocity nemusí být vždy jednoduché, pomocníkem jim k tomu byla koňská hlava, kterou si vyrobily a která jim nyní byla oporou, jelikož si ji mohly dát před obličej a své obavy a stud „nechat koňovi“. Všichni se postupně prostřídali a každý někomu řekl něco pěkného. Aktivita vyvolala u všech zúčastněných veliké emoce. Sociálnímu pracovníkovi se podařilo nastolit přátelskou a přívětivou atmosféru, díky čemuž byly děti ochotné aktivně se zapojit. I když jsme my, pracovnice střediska, věděly, jaká aktivita nás čeká, ani v nejmenším jsme nepočítaly s tím, jaké emoce může vyvolat, a proto nejen děti, ale i nás zaplavily slzy štěstí.
